Velikonoční tridium

Tímto zvláštním názvem jsou označovány poslední tři dny velikonočního postu. Jsou nejvýznamnějším obdobím křesťanského liturgického roku, které začíná večer na Zelený čtvrtek a končí nedělním ránem. V tento čas si věřící připomínají umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Dle předkřesťanských zvyklostí den začínal již v předvečer, proto velikonoční třídení počítáme od čtvrtečního večera.

Na Zelený čtvrtek se při večerní mši připomíná poslední večeře Páně, při níž Kristus ustanovil způsob slavení eucharistie přijímáním chleba a vína. Po večeři Ježíš strávil čas na modlitbách v Getsemanské zahradě, kde jej zatkli vojáci. Při mši na Zelený čtvrtek přestávají vyzvánět zvony. Říká se, že odletěly do Říma. Jejich zvuk nahrazovalo klepání či rachot klepaček, řehtaček či rapačů, se kterými skupinky chlapců obcházely obce. Vždy ráno, v poledne a na večer klaporáři nebo rapačáři prošli dědinou, a tak to dělali opakovaně až soboty. Tehdy se zastavovali u každého stavení a za svou službu vybírali koledu.

Na Velký pátek křesťané při mších vzpomínají na utrpení, ukřižování a pohřbení Ježíše Krista a zamýšlejí se nad významem jeho oběti pro člověka. V kostelech jsou podobně jako o Květné neděli předčítány pašije – části evangelií o posledních dnech pozemského života Ježíše. Na Velký pátek se nesmělo pracovat s půdou, neboť v ní odpočíval Ježíš. Nesmělo se ani prát a věšet prádlo. Naopak se věřilo, že čerstvá voda má v tento den očistnou moc, a proto se brzy z rána lidé chodili omývat do potoků nebo studánek, aby byli zdraví. Na Velký pátek se prý také otevírají poklady, ale nikdy nikdo nezanechal zprávu, že jej našel.

Bílá sobota je dnem pobytu Krista v hrobě. Svůj název sobota odvozuje od barvy bílých rouch těch, kteří byli v tento den pokřtěni.  V kostelích jsou na připomínku vystavěny Boží hroby, imaginární místa Kristova posledního odpočinku. V lidovém prostředí to byl den úklidu domu, bílení stěn, ale také pečení mazanců, jidášů nebo i beránků. Dívky malovaly vajíčka a chlapci si připravovali tatary nebo metličky.

Po západu slunce začíná velikonoční vigilie - bdění, kterým se zahajuje slavnost Velké noci, při níž došlo ke Vzkříšení Ježíše Krista. Před kostelem se zapaluje oheň, který kněz požehná. Od ohně se zapaluje paškál, hlavní svíce, a od něj pak svíce, které si přinesou věřící. Hospodáři i hospodyně plamenem ohně také opalovali přinesené šindele, ze kterých poté štípali třísky. Z třísek vyráběli malé křížky, které zapichovali při okrajích polí, aby pole byla chráněna před nečistými silami. Při mši se opět rozezní zvony.

Na Velikonoční neděli se věřící v kostele radují a oslavují Vzkříšení Ježíše Krista. Až dodnes bývá zvykem, že právě na nedělní mše přinášejí k požehnání pokrmy – vajíčka, mazance či beránky, ale i jídla masitá. Požehnané jídlo se pak stalo součástí nedělního svátečního obědu. Nedělí končí velikonoční půst.