Velikonoce
Z cyklu Dajte vajíčko malované
Jarní období je spojeno s oslavami Velikonoc. V nich se propojily zvyklosti vítání jara z dob předkřesťanských s připomínáním si dovršení pozemského života Ježíše Krista jako nejvýznamnějšího křesťanského svátku v roce.
Na následující dva týdny jsme pro Vás připravili cyklus „Dajte vajíčko malované“ s vybranými okamžiky ze života našich předků spjatými s velikonočním obdobím. Představíme Vám, jak prožívali přípravy na Velikonoce v chalupách, proč jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem a jak se to projevilo v lidové kultuře, jak to bylo s půstem a co se jedlo, proč se nesmí o Velkém pátku pracovat s hlínou, jakou moc má voda, ale také proč je třeba o šmigrustu děvčicu pořádně vyšvihat a jaké za to ogar dostal vajíčko a spoustu dalších známých i pozapomenutých zvyklostí.
Na rozdíl od jiných svátečních dnů, které mají ve světském i církevním kalendáři přesně určený termín, je datum Velikonoc pohyblivé. Stanovuje se na nejbližší neděli po prvním jarním úplňku. Tento den se nazývá Božím hodem velikonočním nebo Nedělí velikonoční. Letos si ji připomeneme 4. dubna. Od této neděle křesťané zpětně počítají konec masopustu, začátek dlouhého předvelikonočního půstu vymezeného šesti postními nedělemi a následně i padesátidenní dobu velikonoční trvající až do Letnic, které v letošním roce připadají na neděli 23. května.
Dlouhý čtyřicetidenní půst začínající Popeleční středou byl přípravou na nadcházející Velikonoce. Po veselém masopustu se lidé navrátili ke klidnějšímu způsobu života, rozjímali a dodržovali odstup od všech světských radovánek. Půst vrcholil poslední týden před Velikonocemi. Nazýval se Velkým, Svatým nebo Pašijovým týdnem. Začínal Květnou nedělí a křesťané z celého světa si během 7 dní připomínali poslední okamžiky pozemského života Ježíše Krista, jeho utrpení, smrt a zejména jeho Zmrtvýchvstání v Neděli velikonoční.
V prostředí lidové kultury byly oslavy nejvýznamnějších křesťanských svátků pevně zakotveny. Vedle toho však naši předkové v době okolo prvního jarního úplňku uplatňovali předkřesťanské praktiky pro vypuzení zimy, smrti a nemocí, na přivolání jara, zajištění dobré úrody a zdraví rodiny. Pozorovali, jak se kolem nich probouzela příroda, což chápali jako příchod nové síly a naději do nadcházejícího hospodářského roku. Ve svém okolí hledali symboly života, ať už to byly barvy, vajíčka, mláďata zvířat.
Za staletí souběžné existence přetrvávajících předkřesťanských praktik a křesťanské věrouky došlo k vzájemnému propojování těchto dvou oblastí, a tak to trvá až do dnešních dnů.
