Vzácná fotografie z muzejního archívu
Vzpomínka na Zpěvácký spolek Tetřev
Před hostincem Na Sklepě (v blízkosti dnešní Sokolovny) bylo na jaře 1874 vyfoceno dvaačtyřicet občanů - členů rožnovského Zpěváckého spolku Tetřev, založeného r. 1862. Ve spodní řadě sedí první zprava Julius Maléř (1845-1893), syn fojta z Dolní Bečvy Jana Maléře (1814-1889), jenž sedí třetí zleva ve třetí řadě zdola. Otec a syn Maléřovi se podíleli na kulturním podniku, který se zapsal do českých dějin. Díky fotografii z roku 1874 si lze oba připomenout nejen slovem, ale i obrazem.
V dubnu 1868 Jan a Julius Maléřovi vylomili kámen z památné moravské hory Radhošť, aby mohl být spolu s kameny z dalších míst Čech a Moravy uložen do základů Národního divadla. Julius Maléř dovezl povozem taženým dvěma páry koní radhošťský kámen na nejbližší železniční stanici Polom u Hranic. 16. května 1868 radhošťský kámen na staveništi Národního divadla v Praze slavnostně uvítal hodslavský rodák František Palacký, a to za účasti delegace z Rožnovska, včetně Kateřiny Maléřové, manželky fojta Jana Maléře. Odlitek kamene z Radhoště je součástí expozice "Městečko pod Radhoštěm" v přízemí Sušáku ve Valašském muzeu v přírodě.
Po osudech jednotlivých kamenů v základech Národního divadla pátrala v šedesátých letech 20. století novinářka Renáta Nešporová. V souvislosti s radhošťským kamenem Nešporová úzce spolupracovala s rožnovským národopisným pracovníkem a kronikářem Milošem Kulišťákem. Výsledky jejich výzkumu byly v roce 1968 publikovány v rožnovském časopise Elektron. Klíč k objevení strůjců převozu radhošťského kamene poskytla zmínka o Janu Maléřovi v jednom dokumentu, který našla Renáta Nešporová. Díky němu Kulišťák nakonec vyhledal potomky fojtského roku Maléřů z Dolní Bečvy. Setkal se s vnučkou Jana Maléře, již téměř devadesátiletou Kateřinou Bradáčovou (nar. 1877), jež ozřejmila řadu detailů týkajících se získání radhošťského kamene pro Národní divadlo. V roce 1965 získal Kulišťák od Jarmily Šteinerové fotografii členů Tetřeva z roku 1874 a identifikoval všechny vyfocené osoby ze snímku. Je zajímavé srovnat tento popis členů Tetřeva s jiným popisem osob z téhož snímku od Karla Majera z roku 1947. Majerovi u čtyř osob scházejí jména a v osmi případech se Kulišťákův a Majerův seznam osob liší, buď v nich figurují jiná jména nebo jsou zaměněna jména dvou osob vedle sebe. Majer místy uvádí údaje, které scházejí v Kulišťákově popisu. V Kulišťákově archivní složce obsahující popis fotografie Tetřeva z roku 1874 Majerův popis schází. Ze všech těchto okolností je zřejmé, že Kulišťák vypracoval jmenný seznam nezávisle na Majerovi.
Ocenění zásluh za výzkum počátků Národního divadla se dočkal nejen Miloš Kulišťák poděkováním na půdě Národního divadla při oslavách stého výročí v roce 1968, ale po Kulišťákově smrti také jeho dcera Irča Drápalová pozváním na jedno z prvních představení v nově zrekonstruované budově Národního divadla ke stému výročí otevření v roce 1983.
