Starověrské nícení nejen svatojánských ohňů
Woodcraft na Valašsku?
Ve 20. a 30. letech 20. století zpopularizovalo woodcrafterské hnutí v našich zemích nícení ohně třením dřev nejčastěji za použití luku. Indiánská technika roznícení jiskry není nijak složitá. Třením vřetena, otáčeného pravidelným pohybem ovinutého provazu, vzniká v zářezu ohňového prkénka jemná dřevěná drť. Její teplota stále vzrůstá, až překročí zápalnou teplotu a začne doutnat. Kdo z nás však tuší, že tento způsob rozdělávání ohně byl po mnohá staletí užíván jako obřadní také na Valašsku? Takto vznícené živé ohně známe z období Vánoc, Velikonoc či z pasteveckého prostředí svatodušních výhonů ovcí a krav na letní salaše.
Starověrským způsobem se zažínaly také ohně svatojánské, což svědčí o jejich původním významu v duchovním životě místních obyvatel.
V souboru zvyků a slavností navázaných k pálení ohňů v předvečer svátku Jana Křtitele (24. červen) vrcholí v lidové víře na Valašsku letní slunovrat. Z životodárné podstaty ohně vyplývá jeho magická ochranná a očistná moc. Ve smyslu pozemské projekce záře a tepla slunečního kotouče symbolizuje slunce vítězící nad tmou, a představuje tak nepostradatelný atribut solárního kultu. Velikost a výška hořících hranic se pak vždy pozorně sledovala a hodnotila. Tanec kolem jánských vater, jejich přeskakování mělo účastníky slavnosti ochránit nejen před vlivem zlých sil, zbavit je nemocí, posílit jejich zdraví a sílu, ale i očistit ve smyslu duchovním. Ohňová tradice svatojánských nocí dala zejména na východní Moravě a ve Slezsku vzniknout představám o čarodějnicích, strigách, bosorkách, které tancují na křižovatkách či na vysokých kopcích pořádají své sněmy.
Nepřijdou-li léta velkých such či jánských plut, osvěcují svatojánské ohně během jedné z nejkratších nocí v roce dodnes přinejmenším beskydské vrcholy, hřeben Javorníků s Velkým Javorníkem a Súkenickou na Bumbálce, Soláň, hutiskou Posklu, bystřické Díly, Červený kříž, Búřov, Polomec, Krbov, Zezulkovy lúky na Tísňavách, malobystřický Santov, videčské Nivy, rožnovské Hradisko, Rysovou na Kramolišově, Velkou Lhotu U Malíků, střítežskou Vrchovinu, starozuberskou kapli, hornobečvanskou Kyčeru, na Meziříčsku nad Loučkou na Drahách, na Hradě nad Lhotou, nad Podolím, na Lázech a řadu jiných. Značné návštěvnické pozornosti se mezi nimi těší zejména ohně radhošťské.
