Připomínka letnic
Vejce nebo slepice?
Na svatého Ducha vždycky s vejcem. Škračení (smažení) velkých vaječin, vaječnic patří k typickým znakům letnic, potažmo svatodušních svátků na Valašsku a v pozměněné podobě oslavy společenského či spíše rodinného charakteru se dochovalo v mnoha rodinách dodnes.
Navazuje na tradice prvních výhonů ovcí a krav na letní pastviny, s nimiž souvisela řada prvků ochranné a plodnostní magie. Často se zde využívalo vejce, které s ohledem na svoji přirozenou zárodečnou funkci symbolizuje plodnost a nový život. Díky kulatému žlutému žloutku připomínajícímu životadárné slunce představuje taktéž nepostradatelný atribut solárního kultu. Vejcem se koulelo kravám po hřbetech, případně se jejich kutálením okolo nich vytvářel magický kruh. Při vyvádění krav z chlévů se na prahy pokládalo syrové vejce, a pokud ho žádná z nich nerozšlápla, bylo to vnímáno jako dobré znamení. Důležitá byla také jejich konzumace. Přípravu míchaných vajíček ve smyslu pasteveckých kolektivních aktivit máme doloženu ještě v polovině 20. století.
O tom, kdo by měl vaječinu připravovat, se rozhodovalo často rozpočítadly: Jedna, dvě, tři, štyry, pět, za kolibú roste květ, bača pěkné ovce má, z rána ich tam pasává, vakečistá rohaňa neposlúchá barana, baran ovce naháňá, musí íť ven s košára, Hanča ide ven, musí smažiť fšem.
K smažení vaječiny patřily i hečivé písně, halekačky k vzdáleným kravařům ze sousedních dědin: Hojá – vy solanští ogaři – hojá, pote na vaječnicú, máme dobrú škračenicú, hojá – dáme vám okoštovať – hojá. Hojá – hutiské děcka – hojá, vaječnicu dyš nám dáté, špěku, chleba k ní přidáté, hojá – připasém k vám do večera – hojá. Hojá – seberte sa zrovna – hojá, nešuchtajte sa s kravamý, lebo vám to sníme samy, hojá – neostane vám nic – hojá.
Výhon na pastviny, často brzy z rána, někdy už pár okamžiků po půlnoci, obsahoval soutěživé momenty. Spěchalo se, neboť nikdo nechtěl zůstat poslední. Kdo prohrál, skončil většinou v nejbližší louži a byl posměšně nazýván označením tentokrát zkažených vajec záprtkem, co smrdí na devatery hory: Záprtku požéň – dáme ti na lopatu hovén.
V posledních desetiletích se zvyk přesunul ze Svatodušního pondělí na neděli. I dnes přicházejí místní obyvatelé strávit společná odpoledne ve volné přírodě, často již ne v polích, převážně na různých výletištích. Mnohé z místních rodin si svatodušní svátek připomenou smažením vaječnic doma v zahradách či jen na sporácích v kuchyních.
