Online seriál - Střípky z depozitářů

Tímto krátkým příspěvkem bychom rádi ve zkratce přiblížili to, co obnáší práce konzervátorů a restaurátorů, ať už v muzeích a galeriích nebo v soukromé sféře. V dnešní době se bohužel často pletou pojmy týkající se tématu restaurování a bývá zaměňováno s renovací nábytku, které občas můžeme vidět v televizních kutilských pořadech a spotech. Dovolte nám tedy, abychom Vás zavedli k nám do ateliéru a ve stručnosti Vás seznámili, co mohou obnášet konzervátorské práce či zásahy. V textu se krátce zmíníme, jak lze datovat historické předměty vyrobené ze dřeva nebo jakým způsobem provést rekonstrukci historické povrchové úpravy. Pro tento účel jsme vybrali barokní malovanou truhlu z 1. pol. 18. století, pocházející z Mořkova u Nového Jičína.

Před tím, než začneme na předmětech provádět jakékoliv zásahy ať už konzervátorské (menšího rozsahu) nebo restaurátorské (většího rozsahu), je nutné provést různé druhy analýz, které nám napoví více a pomohou nám dostat se hlouběji do historických vod. Přímo v ateliéru to mohou být např. identifikace použitých dřevin a jejich určení podle makroskopických znaků dřevin, průzkum konstrukce či použitých zdobných technik. Z laboratorních analýz pak např. stratigrafie lakových vrstev nebo rentgenografie konstrukce předmětů. U námi popisované truhly byly použity analýzy dendrochronologického datování dřevin (datování pomocí letokruhových křivek a řad) a FTIR spektrometrie (zkráceně- rozbory pigmentů a jejich pojiv). Tato truhla byla kurátory mylně zařazena do druhé poloviny 19. století. Avšak díky výběru správného místa pro pořízení fotografií (v tomto případně hrana víka truhly- viz obr. č. 1) a výše zmiňované dendrochronologické analýzy se nám za pomoci pana Ing. Tomáše Koláře, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně podařilo zjistit, že dřevo použité na výrobu truhly bylo vytěženo v roce 1715 (viz obr. č. 2).

Další zmiňovaná analýza FTIR spektrometrie nám zase pomohla rozklíčovat složení jednotlivých pigmentů malby, jejich pojivo a pravděpodobně i povrchovou úpravu. S tímto nám pomohla paní Ing. Ivana Kopecká a paní Ing. Lucie Poláková z Národního technického muzea v Praze, se kterými také dlouhodobě spolupracujeme. Křivky spektrometru nám prozradily přítomnost různých druhů pigmentů, kostního klihu, kalafuny a polymerovaného lněného oleje. To nám při práci velice pomáhá, protože z našich zkušeností víme, že v historii (v našem případě mluvíme o období baroka) byla poměrně běžně používána klihová tempera (tzn. pigment pojený kožním nebo kostním klihem). Avšak takto zhotovená tempera je poměrně náchylná na působení vlhkosti tudíž je potřeba ji něčím fixovat. Jak je patrné z obrázku č. 3 dalšími členy FTIR analýzy byla kalafuna a polymerovaný lněný olej (olejo- pryskyřičný lak- viz obr. 3). A opět jak z historických pramenů víme, v době baroka poměrně běžné suroviny pro povrchovou úpravu. Tudíž i díky této analýze se nám ještě více potvrdila skutečnost, že se jedná opravdu o barokní kus nábytku. Hezky se nám to puzzle poskládalo, nemyslíte? Dalšími podrobnostmi Vás nebudeme více zatěžovat, avšak možná už teď zaznamenáváte rozdíly mezi renovací a konzervováním či restaurováním?

Po dalším zkoumání a urovnání souvislostí můžeme zasednout k ponku a na truhle začít reálně pracovat. Naším hlavním cílem je zachovat co možná nejvíce původního materiálu ať už se jedná o kov, dřevo, malbu či jiné. Jak jsme výše zmínili v tomto ohledu je postup konzervace k předmětům šetrnější než restaurování, avšak také záleží na požadavcích kurátorů v muzeích a galeriích, majitelích historických objektů či artefaktů, památkářích a v neposlední řadě také na restaurátorech, jakým způsobem se rozhodnout postupovat, případně udělat nějaký kompromis, abychom zachránili co možná nejvíce. U této truhly bylo přistoupeno pouze ke konzervaci.

Díky výše zmíněným analýzám, které nás dovedly k rozklíčování indicií, jsme mohli například vytipovat, jaká rozpouštědla by mohla tuto malbu šetrně čistit. U malovaného nábytku a maleb obecně bývá jedním z nejdůležitějších kroků zkouška rozpustnosti.  Jistě se Vám vybaví scéna z filmu Mr. Bean: Největší filmová katastrofa, kdy dotyčný začne inkoustovou skvrnu čistit neznámým rozpouštědlem a co se nestane… (viz obr. č. 4, https://nafilmu.cz/2020/08/nejlepsi-filmy-rowan-atkinson/ ). K tomuto nikdy nesmí dojít a konzervátor- restaurátor si to nemůže dovolit. Porušili bychom tím kodex konzervátorů a restaurátorů. Jak jsme zmínili výše, jednalo se zde o klihovou temperu, která byla, s velkou pravděpodobností fixována olejo- pryskyřičným lakem. Tudíž se nám k čistění této malby osvědčil při zkoušce rozpustnosti nejdříve jako rozpouštědlo hrubších nečistot pomerančový olej a na dočištění rozpouštědlo terpentýnový olej 2x rektifikovaný, které malbu nijak nepoškozovaly a šetrně ji vyčistily (viz obr. č. 5 a 6). Po čištění bylo možno přistoupit k fixaci malby a rekonstrukci povrchové úpravy pomocí damarového laku. Kalafuna byla nahrazena damarou z toho důvodu, že tato pryskyřice má lepší vlastnosti. Zde je patrný další rozdíl mezi renovací a to ten, že se při naší práci snažíme pracovat co nejvíce s tradičními materiály, případně si sami míchat např. povrchové úpravy, podle historických receptů. Zároveň, ale také využíváme poznatků a zkušeností z moderního vědeckého výzkumu. Výsledek naší práce a fotografie před a po konzervaci můžete vidět na závěr tohoto příspěvku (viz obr. č. 7-9). 

Doufáme, že se nám alespoň ve stručnosti podařilo nastínit rozdíly mezi renovací a konzervací (příp. restaurováním) a také Vás na chvíli vtáhnout k nám do ateliéru a nahlédnout tak pod pokličku toho, co naše práce obnáší.