Online seriál - Střípky z depozitářů

Vyvazovačka v rukou studentky

Valašské muzeum v přírodě shromažďuje, chrání, zkoumá a prezentuje kulturní dědictví regionu, podporuje zachovávání valašské identity a tradic, poskytuje osvětu široké veřejnosti i školám. Jednou ze vzdělávacích aktivit je i možnost odborné praxe pro studenty středních a vysokých škol. Příkladem je dvoutýdenní praxe studentky VŠCHT v Praze na Oddělení péče o sbírky. Pod odborným dohledem provedla studentka 2. ročníku oboru Konzervování a restaurování umělecko-řemeslných děl z textilních materiálů konzervátorský zásah na starém sbírkovém předmětu - plátěném šátku na hlavu zvaném vyvazovačka.

Předmět byl získán v samých počátcích sbírkotvorné činnosti rodícího se muzea a není datován ani blíže určen. Srovnáním lze odvodit, že se jedná o typ šátku, který na Rožnovsku nosívaly ženy v 19. století ke svátečnímu kroji. Oblékaly jej přes čepec po diagonále přeložený, uvázaný pod bradu nebo do týlu.

Šátek je čtvercového tvaru, spíše menších rozměrů (93 x 93,5 cm). Je vyhotoven z jemného bavlněného plátna – batistu, pravděpodobně místní produkce. Zdobí jej typická bílá výšivka soustředěná v hlavním cípu šátku a jeho přilehlých krajích. Plasticity výšivky je dosaženo plným stehem a vzdušnosti prolamovaným vyšíváním na sítku. Okraj šátku lemuje širší paličkovaná krajka s tylovou půdicí zvaná vláčková. Motivem krajky i výšivky jsou květinové variace.

Šátek byl vybrán pro umístění do expozice Městečko pod Radhoštěm, která se nachází v prostorách Sušáku. Aby jej dlouhodobé vystavení ve svislé poloze nepoškozovalo, bylo třeba chatrnou vláčkovou krajku zpevnit. Tohoto úkolu se zhostila studentka.

Po provedení důkladného historického i textilně technologického průzkumu předmětu přistoupila k částečnému odpárání krajky (v rohu šátku, kde je krajka nařasena). Poté krajku vyrovnala a její okraje za vlhka vytvarovala vypícháním špendlíky. V krajce bylo mnoho dírek a děr s větším úbytkem materiálu. Proto ji bylo nutné celoplošně podložit průsvitnou hedvábnou tkaninou zvanou krepelína a přišít jemným vláknem vytaženým z krepelíny. Šicí vlákno je tak tenké, že je sotva viditelné a lehce se trhá. Práce s ním vyžaduje velkou zručnost a trpělivost. Tento klasický postup konsolidace textilií se nazývá šitá skeletáž.

Po odstřižení přesahující krepelíny a obšití okrajových zoubků krajky byl rozvolněný kanýr přišit zpět a celá vyvazovačka přichycena na kartonovou podložku potaženou modrým plátnem, na němž bílé umění dávných vyšívaček pěkně vyniká a zdobí expozici dodnes.