Online seriál - Střípky z depozitářů

Když si Jaroněk najde cestu zpět do muzea

Inventární číslo 60016 – porcelánový servis na kávu pro 6 osob (+ 1 šálek s podšálkem navíc) s malovaným rostlinným dekorem číslo 484, inventární číslo 64673 – porcelánový talíř s žánrovým motivem Ranní píseň malovaným podle předlohy Josefa Mánesa (číslo dekoru 471) atd.; nic co by se jakýmkoliv způsobem vymykalo z běžné produkce dílen pro umělecký průmysl, které v roce 1909 po svém příchodu do Rožnova založili sourozenci Jaroňkovi.

A přeci! O životě, díle a umělecké tvorbě Bohumíra, Aloise a Julie Jaroňkových víme leccos. Víme také, že v jejich případě duše umělců provázela pragmatická schopnost s uměním zdatně obchodovat. O čem však již příliš mnoho informací nemáme, je kupní síla – jejich zákazníci.

Když jsme v průběhu let 1978, 1997, 1999, 2001, 2003 a 2008 obohatili muzejní sbírky o konvolut cca 450 položek pocházejících převážně z vybavení a prodejního sortimentu prvorepublikového obchodu s drogerií a lékárenskými potřebami, včetně fotopříslušenství, později též z pozůstalé domácnosti rodiny frýdeckých drogistů Brantálových, netušili jsme, že jejich nejvýznamnější člen – Adolf Šlechtislav Brantál (1891–1936) patřil zřejmě k Jaroňkovým pravidelným odběratelům. Frýdecká akvizice totiž mezi jinými tehdy Valašskému muzeu v přírodě zajistila také v 15 položkách dřevoryty a porcelán signované Bohumírem nebo Aloisem Jaroňkovými.

Z vzájemné korespondence a dochovaných účetních dokladů pak můžeme rekonstruovat příběh známého frýdeckého občana, majitele drogerie, předsedy Společenstva obchodníků ve Frýdku, majitele vydavatelství pohlednic a spolumajitele knižního nakladatelství, mj. blízkého přítele básníka Petra Bezruče, který v průběhu 20.–30. let 20. století v Rožnově čile nakupoval. V roce 1928 to byl například akvarel Pohled na Štramberk za 450 Kč, o 4 roky později výše zmiňovaný dekorativní talíř za 135 Kč, rok před svou smrtí pak Jaroňkům zaplatil 505 Kč za kávový servis. Na místo svého vzniku se tímto vrátila díla, která zakladatelům muzea zajišťovala po několik desetiletí obživu, a my tak může přiložit opět další střípek do jejich životního kaleidoskopu.