Online seriál - Střípky z depozitářů

• Historie, průzkum a konzervace

Sáně, které si dnes představujeme jako tradiční zimní vybavení, mají za sebou dlouhou historii. Každý detail těchto starých saní vypráví příběh řemesla, důvtipu a péče, která byla věnována jejich výrobě. Jeden takový unikát z minulosti se dostal do rukou odborníků na konzervaci a obnovu, kteří se postarali o jeho záchranu pro budoucí generace. Pojďme prozkoumat použití zajímavých materiálů a proces konzervace těchto saní.

• Konstrukce saní

Sáně byly vyrobeny z lehkého dřevěného masivu, jehož korpus je složený z obdélného dílce, jenž využívá druhotné materiály – konkrétně desky z fládrované dveřní výplně (obr.č. 1). Toto znovuvyužití starého materiálu bylo v minulosti běžné, což svědčí o ekonomickém přístupu k výrobě, ale i o pečlivosti, jakou výrobci věnovali i „běžným“ předmětům.

V zadní části saní je umístěno ploché sedátko, které je tvořeno čtvercovým rámkem z dřevěných hranolků.  Rámek je očalouněn režnou textilií a polstrovaný měkkou výplní z pilin a textilních vláken pro pohodlnější sezení (obr.č. 2). Zajímavým zjištěním bylo použití látky utkané z papírového vlákna ( obr.č. 6).

Sanice saní byly tvořeny trojicí kratších deštic (dřevěných prkének), které byly hrubě opracovány do tvaru botních podrážek. Deštice byly následně vybaveny kovovými bruslemi, které umožňovaly hladký a stabilní pohyb na ledové ploše. Nože bruslí byly jednostranně zaoblené a k dešticím byly připevněny pomocí oválných ploch s otvory, stejně jako to známe u bot s bruslemi.

• Stav před konzervací

Před tím, než se saně dostaly do rukou konzervátorů, byl jejich stav značně poznamenán časem. Saně vykazovaly známky značného opotřebení. Byly znečištěny prachem a organickými nečistotami, přičemž kovové části vykazovaly známky koroze, což je běžný problém u starších kovových objektů (obr.č. 3). Látka sedáku byla potrhaná, silně zašpiněná a měla zašlé skvrny, které svědčily o mnoha letech používání.

• Proces konzervace a obnova

Konzervace tohoto unikátního kousku byla komplexní a vyžadovala pečlivý přístup odborníků. Látka sedáku byla nejprve vyprána v šetrném čisticím prostředku Syntapon L, což pomohlo odstranit nečistoty bez poškození tkaniny. Následně byla látka usušena a lehce přežehlena. Aby se zachovala původní struktura sedáku, byla vložena mezi dvě vrstvy krepelíny a prošita. Trhliny v látce byly pečlivě zpevněny pomocí techniky skeletování, což je způsob ošetření, který zajišťuje trvanlivost a stabilitu textilních materiálů (obr.č. 4 a 5).

Co se týče dřevěného korpusu saní, byl omyt vodou se žlučovým mýdlem a všechny spáry a rýhy byly dočištěny skalpelem. Dřevo bylo ošetřeno přípravkem Lignofix, který pomáhá chránit materiál proti dřevokaznému hmyzu.

Kovové části saní byly demontovány a mechanicky očištěny mikrotryskáním  Balotinou, což je jemná, ale efektivní technika, jak odstranit korozi a nečistoty bez poškození kovového povrchu. Při závěrečném kroku byly kovové části saní zalakovány lakem z umělé pryskyřice Paraloid B 72, což poskytlo kovům ochranu proti dalšímu poškození ( obr.č. 9).

• Význam konzervace

Konzervace saní demonstruje, jak lze uchovat předměty v co nejautentičtější podobě a zabránit jejich dalšímu poškození.

Proces konzervace obnovil nejen krásu a funkčnost saní, ale také umožnil zachování tohoto historického předmětu pro další generace. Díky odborné péči se sáně opět staly cenným objektem, ale i zdrojem informací o použitých materiálech a dokladem o tradičních řemeslných technikách a přístupech našich předků.