O májových zábavách

Konec května je v mnoha obcích, nejen na Valašsku, časem májových zábav a kácením máje. Jde o jeden z pozůstatků tradic našich předků.

Máje dříve stály nejen pod okny mladých děvčat, ale i na návsi či náměstí, a největší starostí místních mladíků bylo ochránit tento obecní máj před pokácením předčasným. Vždyť by to byla ostuda pro celou obec, kdyby chlapi ze sousední vesnice máj podetli nebo dokonce celý ukradli. Na májovou zábavu se přece těšili všichni. Byla to jejich slavnost a ta měla své zákonitosti.

Začínala průvodem. V něm prošli obcí její obyvatelé oblečení do krojů i do různých tradičních masek. Masky byly zapotřebí. Sehrály totiž u máje scénku, kdy se dřevaři, někdy zase pytláci či zloději snažili dřevěnými sekerami a pilami máj skácet. V tom jim velmi statečně, svými dřevěnými zbraněmi bránily masky představitelů zákona, různí hajní, revírníci a policajti. Do toho všeho se ještě pletly masky dětí a těhotných manželek.  Po tomto veselém a mnohdy parodickém vystoupení následovalo vlastní kácení máje. Pak se opět utvořil průvod, ke kterému se připojily dívky s májíčkem. Malým, zeleným stromkem zdobeným pentlemi a cukrovinkami. Celý průvod doprovázený muzikou přešel do hospody na taneční zábavu, májíček zavěsili pod strop a o půlnoci slavnostně vydražili.

Májové zábavy své zákonitosti už nemají, ale scénka u kácením máje  se zachovala v různých variantách podnes.  A lidé si ji stále upravují a modernizují, takže je obecenstvo mnohdy velmi překvapeno.

V roce 2016 všechny zúčastněné při kácení máje v muzeu velice zaskočila  návštěva boha Radegasta (důkaz v přiložené foto příloze). Toto tradiční božstvo, sídlící na hoře Radhošť, sestoupilo až k nám dolů, aby zabránilo Cyrilu a Metodějovi postavit na Radhošti kostel. Maska mužného Radegasta tvrdila že „mňa Radegasta tu budú měť ludé v hlavách eště aj za tisíc roků“ a držela v ruce otevřenou láhev piva stejného jména. Tehdy k zápasu o máj nedošlo, protože se díky diplomacii bratrů Cyrila a Metoděje a dobrotě boha Radegasta dospělo ke konsenzu, kdy tento bůh pronesl slavnostní slib „Stavbu vám povoluju, ale za odměnu mě postavíte pod Radhoštěm nad lúkú Skaličků třímetrovú sochu.“

Jak všichni víme, socha Radegasta na předepsaném místě stojí a kaple na Radhošti také. Vše tedy dobře dopadlo a ještě dnes se usmíváme při vzpomínce na neotřelou invenci a herecké výkony členů Valašského souboru písní a tanců Zákopčan z Hutiska - Solance.


Národní muzeum v přírodě

Úvodní stránka