Nový online seriál - Střípky z depozitářů

Skleněná deska – prababička digitální fotografie

Fotografická deska byla jedním z nosičů citlivé vrstvy před objevenímc fotografického filmu. Podobně jako na film na ni byla nanesena světlocitlivá emulze stříbrných solí. Podkladovým materiálem ale byly nejprve cínové nebo měděné, později skleněné desky. Byly v porovnání s filmem daleko lepší pro kvalitu zobrazeného motivu, extrémně stabilní a méně náchylné k ohnutí anebo zkřivení, speciálně při velkoformátových políčkách širokoúhlého zobrazování. Skleněné desky se používaly až do devadesátých let 20. století.

Více než tisícovka skleněných desek je součástí sbírkového fondu Valašského muzea v přírodě (Písemnosti a tisky), autorem velké části z nich je Miloš Kulišťák.

Soubor tvoří různé portrétní a skupinové fotografie, záběry zachycující krajinu, zástavbu, společenské události i jednotlivé osobnosti, motivy dokumentující lidovou architekturu, řemeslné, stavební a zemědělské činnosti, lidové kroje i městský oděv.  Záběry vykreslující společenský a kulturní život, stavební vývoj a proměny města i jeho okolí či historické události a lázeňskou éru Rožnova pod Radhoštěm.  Jsou zde fotografie místopisné, zvykoslovné, pracovní. Časově pokrývají druhou polovinu 19. století a především 20. století. Fotografie si můžete prohlédnout zde.

Miloš Kulišťák patří mezi významné osobnosti Valašska.  Většinu života působil jako vlastivědný pracovník a společenský organizátor. Celoživotně se věnoval národopisu a povznesení kultury v rodném městě. Podílel se na činnosti Muzejního spolku, byl spoluzakladatelem Valašského muzea v přírodě a blízkým spolupracovníkem Bohumíra Jaroňka. Prováděl dokumentační, sběratelskou a kronikářskou práci v Rožnově pod Radhoštěm.