Jarní práce hospodářů
Měsíc květen byl pro naše předky důležitý, protože se v něm odehrávalo množství zemědělských prací, jejíž výsledky zajistily obživu rodiny na celý rok. Hospodáři dobře věděli v jakou dobu je potřeba zasít. Kdyby vhodný čas propásli, riskovali by neúrodu. Nejedno lidové moudro tak upozorňuje na vhodný čas setí.
- Na Filipa a Jakuba, kravička si naškubá (1.5.)
Na pastvu se dobytek vyháněl právě v květnu. V hrotcích (nádoba na dojení) bylo záhy poznat, že už je krmení dost. Mléko bylo třeba rychle zpracovat, posbírat smetanu, utlouct máslo a vyrobit tvaroh. Máslo, tvaroh i vejce z usedlostí skupovaly obchodnice a ve velkých putnách je na zádech odnášely do města na trh. Vydělanými penězi hospodyně přispívala do domácnosti.
- Svatý Kříž, ovce střiž (3.5.)
Mezi nezbytné jarní práce náleželo stříhání vlny z ovcí. V květnu se již ostříhané, označkované a odstavené od jehňat vyháněly na pastvu na horské salaše. Zde pak zůstávaly s bačou a jeho pomocníky až do podzimu. Pastevci měli povinnost ovce hlídat, dojit a vyrábět ovčí sýr a žinčicu, které se vedle přípravy pokrmů užívaly k léčebným účinkům v někdejších rožnovských lázních.
- Na svatého Stanislava mají brambory svátek (7.5.)
Dříve bylo zvykem sázet brambory do vyhřáté země. Bylo třeba se vyhnout jarním mrazům, aby úroda nebyla ohrožena. Přeci jen zde dlouho platilo „zemáky a zelé, živobytí celé“.
- Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta (13.5.)
V polovině května nastal čas vysadit zeleninu. Především zelí bylo pro mnoho generací jednou ze základních složek lidové stravy a bohatým zdrojem potřebných vitamínů. Spolu s ním se obvykle vysazoval tuřín – na Valašsku zvaný kvaka. Tato zapomenutá okopanina podobná řepě nezřídka pomáhala lidem i zvířatům přežít dlouhé hladové období během válek a neúrody.
- Kdo o svatém Janě len zasívá, stéblo zdéli lokte mívá (16.5.)
Typickou plodinou na Valašsku býval len, jehož tenké dlouhé stonky hospodyně zpracovávaly na nitě a plátno. Vyséval se v květnu, a aby dorostl vysoký muselo se o něj hodně pečovat – často plít a jednotit. Krásnou odměnou bylo kvetoucí lněné pole plné světle modrých kvítků.
- Na Urbana dopoledne nejpozdnější oves, odpoledne nejranější pohanka (25.5.)
Do běžného jídelníčku valašských rodin patřila pohanka, která se sela až ke konci května. Pohanka dobře rostla a plodila, jen se zrnem bylo trochu práce – ostré špičky bylo potřeba ošpicovat (obrousit) na speciálním mlýnci, zvaném kašník.
- Stanislavova jařice, Urbanův oves, Vítův len – vyhánějí hospodáře z domu ven. Odhadněte sami, co toto pořekadlo znamená?
