Historický kolotoč v Dřevěném městečku
Víte, že také ve Valašském muzeu v přírodě se můžete setkat s hořící Trójou nebo římskými ruinami?
Před 33 lety získalo rožnovské muzeum do svých sbírek historický kolotoč, jehož výzdoba odráží nejpodivuhodnější náměty, které člověka minulých dob mohly upoutat a jimž zvláště v 19. století věnoval svou pozornost: Nalezneme zde strašlivá nebezpečenství ďábelských svodů a hrozeb pekelných, nebeský mír a lásku spravedlivých, souboje statečných bojovníků, ale i děsivé krváky soudobého podsvětí. Vedle pohádkových motivů nechybějí hrdinné báje a pověsti starých Řeků a Římanů, biblické příběhy Starého a Nového zákona, u českých kolotočů pak oblíbené náměty z české historie, jak je chápala doba národního obrození a jak je mezi lidmi zprostředkovávali třeba loutkoherci, herci živých obrazů, ale i pouťová panoptika, střelnice, případně kramářské písně či knížky lidového čtení.
Kolotoč je volnou rekonstrukcí zábavného zařízení, jaké mohlo svým obyvatelům poskytnout malé podhorské městečko zejména o poutích v polovině 19. století. Základní korpus, tj. nosná zavětrovaná sloupová konstrukce byla převzata z tzv. staročeského kolotoče rodiny Flachsů, ostravských kolotočářů. S jeho moderní podobou se mohli návštěvníci muzea setkávat již v průběhu 70. a 80. let 20. století během jarmarečních programů. Soudobý kolotoč představuje mladší novověký typ (od konce 18. století) s pevným středem, v jehož krčním lůžku se otáčí víceramenný kříž nesoucí stříšku se svrchním věncem a na tyčích zavěšenou podlážkou s upevněnými sedátky. Ta novodobá byla nahrazena souborem 19 historických řezbovaných převážně zvířecích figur, shromážděných z pozůstalostí a sbírek dalších kolotočářských rodů, mj. na Valašsku známých Kamenických. Zpodobnění zejména koní upomínají na středověké rytířské hry a turnaje, v Evropě 17. a 18. století oblíbené tzv. karusely, jež se staly bezprostředním předobrazem kolotočů jako takových.
48 olejových maleb na plechových výplních, pro něž historik umění a etnograf Ladislav Buzek spolu s malířem a architektem Jaroslavem Sedláčkem vybral různé historické předlohy, vzniklo až v 90. letech 20. století k dotvoření charakteristické atmosféry příměstské lidové zábavy. Z důvodů celosezónního exponování a nepříznivých klimatických podmínek však dnes na kolotoči neumisťujeme svrchní korunní věnec s 24 vyobrazeními.
Kolotoč je funkční, jeho spouštění obsluha oznamuje tradičním tlučením na zvon. Hudební doprovod simuluje typickou produkci nejrůznějších dobových hracích skříní, polyfonů, aristonů, nebo jednoduchých flašinetů. Původní pohon lidskou silou je dnes zastoupen elektromotorem. Z bezpečnostních důvodů byla v průběhu let 2010–2012 nahrazena historická figurální sedátka novými kopiemi z dílny řezbáře Romana Mikuše ze Vsetína – Rokytnice.
Produkce kolotočů byla hluboce provázaná s kočovným způsobem života svých majitelů, tzv. světských. Proto jsme také v našem případě přistoupili k prezentaci kolotoče jako mobilního celku, tj. k jeho nadkrytí jsme zvolili pouze stanové plátno, nikoliv stabilní dřevěný přístřešek.
