Znáte zvyk Stínání, honění a cepování kohouta, který je od roku 2014 na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Pardubického kraje?
Současná podoba zvyku stínání kohouta, která se vyskytuje v některých obcích na severozápadě okresu Chrudim, ale i v Orlických horách, se vyvinula z obyčejové tradice přinášející zvířecí oběti. Postupně byl zvyk přeměněn v nejčastěji posvícenskou soutěžní zábavu s maketou kohouta a dřevěným mečem nebo honění a trefování kohouta cepem.
Obyčej stínání kohouta byl z původního zvyku veřejného usmrcování zvířat (mezi něž patřili kromě kohouta beran, kozel nebo kačer) transformován v nejčastěji posvícenskou soutěžní zábavu stínání dřevěné makety kohouta dřevěným mečem nebo honění a trefování kohouta cepem. Zvyk můžeme dosud pozorovat během obecních posvícení nebo obdobných akcí.
V současnosti se koná nebo donedávna konal v několika obcích v okolí Chrudimi (zejména Lány, Libkov, Medlešice, Načešice, Pohled). Severozápadní část okresu Chrudim, respektive okolí Heřmanova Městce, je jako oblast, kde se zvyk zachoval, zmiňována již ke konci 19. století. Nově byl zvyk zaveden na Pardubicku v Rábech a Holicích bez přímé návaznosti na tradici.
Maketa kohouta je umístěna v ohraničeném prostoru. Soutěže se postupně účastní přihlášení dobrovolníci, kteří jsou se zavázanýma očima zatočeni na místě pro zmatení orientace. Vítězí ten, kdo se jako první makety kohouta dotkne. Výhrou bývá živý kohout nebo jiné domácí zvíře (živý králík), případně kohout perníkový.
Variantou je tzv. tlučení kohouta, při němž bývá kohout souzen za všechny nepravosti spáchané v obci v uplynulém období. Tohoto zvyku se účastní soudce, který čte obžalobu, a také kat, který má kohouta setnout. Živému kohoutovi je však udělena milost a je trestán pouze cepováním (čili trefováním cepem, které provádí mladá děvčata). Mládenec držící kohouta však utíká a uskakuje. Zvyk se dosud vyskytuje v Jamném nad Orlicí (pod názvem Cepování kohouta). Obdobný je zvyk na Kunčicích (pod názvem Honění kohouta), při němž bývá cepem děvčaty honěn a mnohdy i zasažen opět mládenec s kohoutem (nyní již plyšovým) v náručí, avšak bez předchozího obvinění.
Současná kulturní a sociální funkce spočívá zejména v setkání místních obyvatel a společném zážitku z akce. V obcích pokračujících v delší tradici znamená zachování obyčeje přirozeně také hrdost související s návazností na zvyky předků. Úspěšné setnutí kohouta znamená do jisté míry také lokální prestiž hlavně v obcích, kde se jedná o nejvýznamnější část programu.
