Svátek Tří králů
Z cyklu Od adventu po tři krále
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „ Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
… A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. (Mt 2,1-11)
Evangelista Matouš nás takto zpravuje o události, jež si v křesťanském světě připomínáme každoročně 6. ledna. Tímto dnem končilo vánoční období a v současnosti mnozí z nás odstrojují stromek a uklízejí betlém. Naši předkové však až v tento den stavěli do betléma figurky tří králů a jejich doprovodu. Betlém jejich příbytky zdobil mnohem déle, někdy až do 2. února – do Hromnic, svátku uvedení Páně do chrámu.
6. leden je v lidovém prostředí spojován také s kolední obchůzkou chlapců ustrojených za tři krále s korunami. Zpívali koledu a žehnali domu a jeho obyvatelům a za odměnu dostávali něco jídla nebo drobný peníz. Na znamení své návštěvy zanechávali nad dveřmi svěcenou křídou nakreslený nápis K+M+B s letopočtem. Nyní si písmena vysvětlujeme jako počáteční značku jmen tří králů – Kašpar, Melichar a Baltazar. V dřívějších dobách však měl podobu C+M+B a vyjadřoval Christis mansionem benedicat (Kristus ať požehná příbytek).
