Postní období a Květná neděle
Z online cyklu JARO JE TU!
Velikonočním svátkům předchází čtyřicetidenní půst, který měli dodržovat hlavně dospělí. Zahajuje ho Popeleční středa, která přichází po bujarém Masopustním úterý. Rozpustilost předcházejícího dne byla zapomenuta, při ranní bohoslužbě byla a je lidem připomínána pomíjivost života. Popelem ze spálených jívových ratolestí – kočiček, které byly posvěceny v předcházejícím roce, kněz věřícím učiní na čele křížek.
Půst ukládal nejíst tučná jídla připravená z masa a jíst pouze jedno vydatné jídlo denně. Platil přísný zákaz pořádání hlučných zábav, který se vztahoval i na svatby. Křesťané tímto půstem vyjadřují svoji kajícnost a připravují se na příchod největších svátků v kalendářním roce. Půst měl i racionální základ: šetřily se zásoby potravin, které si lidé připravili na dlouhou zimu. V lidovém prostředí se však do postního období mísily předkřesťanské obyčeje, jež často vážné období narušily. Postní období rozdělovaly neděle, na něž často připadaly zmíněné zvyky. Lidová tradice dala těmto nedělím názvy: první neděle – Pučálka, druhá neděle – Pražná, třetí neděle – Kýchavná, čtvrtá neděle – Družebná, pátá neděle – Smrtná, šestá neděle – Květná.
Obecně známé zvyky se vážou k páté a šesté předvelikonoční neděli. O Smrtné neděli na Hlinecku mladá děvčata vynášela z vesnice figuríny Smrtky (též Mařeny, Smrtholky), kterou hodila do potoka. Tím se lidé v minulosti symbolicky zbavili dlouhé zimy. Zpátky se pak děvčata vracela se stromečkem ověšeným vajíčky a vystřihovánkami z papíru, stromeček se nazýval létéčko. Létéčko se snažil od děvčat získat hospodář, který choval včely. Byla rozšířena představa o tom, že létéčko zapíchnuté do země poblíž úlů, ochraňuje včely před nemocemi a škodlivými silami.
Poslední předvelikonoční neděle se nazývá Květná a v kostelích se dodnes světí ratolesti kočiček. Na Hlinecku a celé Českomoravské vrchovině se v minulosti zhotovovaly rozměrnější svazky z jívových větviček a chvojí – zvaná ráhna. Od Velkého pátku se pak svazky kočiček z ráhna odebíraly a používaly při domácí magii (zajištění úrody, ochrana zdraví, ochrana před požárem apod.).
