Pašijový týden
Z online cyklu JARO JE TU!
Pašijovým týdnem se označují dny posledního týdne před Velikonoční nedělí – tedy před Božím hodem velikonočním. Pojem pašije je odvozen z latinského passio – utrpení, jako upomínka na poslední dny Kristovy pozemské cesty. Lidé si při pobožnostech připomínají význam umučení a nejvyšší oběti Ježíše Krista. V lidovém prostředí se však i v těchto dnech objevovaly prvky předkřesťanských ohlasů a obyčejů.
Významnými dny Pašijového týdne jsou především tyto:
Škaredá středa
Název se prý odvozuje od Jidášova skutku – zrady Ježíše Krista. Na Hlinecku se věřilo, že v tento den se lidé na sebe nesmějí zlobit a škaredit se, aby takoví nemuseli být po celý další rok.
Zelený čtvrtek
Pojmenování tohoto dne plyne z předkřesťanských dob, kdy lidé oslavovali rašící zeleň a pojídali pokrmy se zeleným, tedy s bylinkami. Od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty nezvoní kostelní zvony, které podle tradice odletěly do Říma. Místo zvonění se pak vesnicemi ozývalo a místy ozývá klapání a řehtání dřevěných řehtaček v rukou chlapců. Chlapci třikrát denně obcházeli vesnicí, modlili se u křížků a kapliček, cestou klapali a hrkali. Snad je to pozůstatek pradávné představy o tom, že hluk vyhání zlé síly.
Velký pátek
V křesťanské liturgii je to významný den, kdy lidé měli zachovávat vážnost a věnovat se rozjímání. Ovšem v lidových představách to byl den obestřený mnohým kouzlem. Věřilo se, že v tento den se otevírá země a člověk může spatřit ukryté poklady. Každý se měl také před východem slunce omýt proudící vodou, aby byl zdráv.
Bílá sobota
Bílou sobotou končí čtyřicetidenní půst. Před kostelem se spalují kočičky posvěcené o loňské Květné neděli a do kostela se pak nesou zapálené svíce – symbol Kristova vzkříšení. V lidových představách pak tento den patřil ohni – hospodyně uhasila doma oheň a znovu jej rozkřesala po návratu z kostela, kdy si přinesla polínko z ohně hořícího před kostelem. Před polednem na Bílou sobotu končí obchůzky chlapců s klapačkami a řehtačkami. Za svou službu dostávali odměnu – sladkosti, vajíčka, výjimečně peníze. V některých vesnicích v okolí Vysokého Mýta, Hrochova Týnce a Litomyšle se dodnes koná prastarý zvyk vodění jidáše.
Velikonoční neděle též zvaná Boží hod velikonoční
Zakončuje sváteční týden. Ráno se koná bohoslužba, při níž si lidé nechávali (a místy tak činí dodnes) posvětit pokrmy, které se pak staly součástí svátečního oběda. Byly to hlavně mazance, případně uvařená vajíčka. Oběd byl sváteční – skládal se z pokrmů ráno posvěcených a hospodyně na Hlinecku připravovaly také svítek (nádivku) zvaný hlavička. Přidávaly se do něho především jarní bylinky a podle možností i trochu masa, nejlépe jehněčího. Na svátečním stole nechybělo ani pečivo zvané jidáše.
