Vrbové proutí aneb košíky, pomlázky a umělecké předměty
Kdy se vydělilo košíkářství jako řemeslo nelze přesněji určit. Obyčejné košíky pro vlastní potřebu si uměli uplést sami zemědělci. K životu vesnice patřila i činnost bezzemků či domkářů, kterým pletení košů posloužilo jako příležitostný výdělek.
Při pravidelném seřezávání volně rostoucích vhodných vrb mohl časem košíkář získat proutí poměrně dobré kvality. Na jeho zkušenostech pak záležel výběr vhodných vrb.
Tím, že se vrba pravidelně stříhá, získává specifický tvar. Seřezává se:
a) na divoko
b) na babku
c) na lebku
b) Vrby se ořezávají na babku.
Vesničtí košíkáři si pletli pro vlastní potřeby koše z neloupaného proutí a většinou jim stačilo nasbírané z okolí jejich bydliště.
Tvary košů vycházely z potřeb zemědělců — pletly se tak koše na brambory, na ovoce, koše na řezanku apod. Hlavní měřítkem kvality koše byla pevnost a trvanlivost.
