Zemědělská usedlost čp. 61

Usedlost patřila ve vsi k největším a nejbohatším, svého času zde sídlil i rychtář. Základ tvoří patrový chmelařský dům z roku 1808, charakteristický svou velikostí. Pro starý způsob sušení chmele provětráváním pomocí střešních větráků a jeho následné uskladnění v komorách bylo zapotřebí velkých prostor. V patře se dochoval i pozdější způsob sušení chmele – zděná teplovzdušná sušička s vlastním topeništěm. Od dubna 2023 je v objektu usedlosti přístupná stálá expozice pod názvem Chmel, který stavěl domy. Expozice představuje pěstování chmele v okrajové části Úštěcké chmelařské oblasti. Výstava je situována do rozsáhlého půdního prostoru původní chmelařské usedlosti. Ukazuje vliv pěstování chmele na podobu zdejších domů i krajiny a také jeho zánik po výměně obyvatel. Výstavu doplňuje ukázka tyčové chmelnice. Ke každé chmelové babce se na jaře vkládá smrková tyč, po které se přes vegetační období vine chmel. Tyče bývají dlouhé 8 - 10 metrů, v zemi nejsou hlouběji než 50cm.

Součástí hospodářství je původní zděný klasicistní výměnek z poloviny 19. století. Téměř všechny ostatní objekty jsou přenesené z okolí. Kůlna na vozy pochází ze statku v Řepčicích, hrázděná stodola ze Suletic a unikátní roubený špýchar s arkádovou pavlačí je z Lukova.

Podstatným zdrojem prosperity zdejšího kraje byl obchod s ovocem, který dokládají všudypřítomné zbytky ovocných sadů. Sklizené ovoce se svezlo k Labi a na lodích se vyváželo do Německa i dále. Sušení byl způsob, jak možno sklizené ovoce konzervovat. Stávající podoba poslední funkční bezdýmové sušárny na ovoce v Českém středohoří odpovídá nejmladšímu typu vesnických teplovzdušných sušáren z konce 19. století. Najednou zde lze sušit až 240 kilogramů jablek (sušily se též hrušky a švestky). Sušárnu i s odborným výkladem můžete zažít v provozu během akce Podzim na vesnici.

Komentovaná prohlídka zahrnuje zemědělskou usedlost čp. 61 - obytný dům s novou stálou expozicí "Chmel, který stavěl domy", hospodářské budovy (kůlna na vozy, špýchar, stodola a sušárna ovoce). 

Veškeré objekty se prochází s průvodcem!

Muzeum je součástí obce Zubrnice, vklíněné do malebné, ale dramaticky modelované krajiny Českého středohoří. Obec má dochovaný starý návesní půdorys, kterému dominuje původně gotický kostel sv. Maří Magdalény. Pro vesnici je charakteristická honosná, pozdně klasicistní zástavba – důsledek efektivního hospodářského využití zdejší krajiny. Tím bylo pěstování a sušení ovoce a následný export produktů po Labi do Německa, zejména pak výnosný obchod s chmelem. Od roku 1995 jsou Zubrnice památkovou rezervací, působí atraktivně zejména jako celek využívající přirozenou zástavbu, citlivě doplňovanou přenesenými stavbami, a také jedinečnou kulturní krajinu.

Muzeum vzniklo jako záchranný projekt, převážně pro oblast Českého středohoří, jehož základem jsou ale vesnické stavby stojící na původních místech. Na první pohled Vás upoutá právě jedinečná zástavba, uvnitř muzea pak nahlédnete do zemědělské usedlosti na návsi, prvorepublikové školy nebo kupeckého krámu z 30. let 20. století. V Mlýnském údolí Vás může zaujmout funkční malý selský mlýn a zejména pak autentické krajinné prostředí, které postupně přetváříme do podoby z poloviny 19. století.

Vedle pořádání velkých akcí pro veřejnost muzeum připravuje také řadu edukačních programů, tematických prohlídek a výstav z oblasti tradiční lidové kultury a výtvarného umění. V sezoně lze využít atraktivní dopravu historickým motoráčkem z Ústí nad Labem, jehož provoz zajišťuje spolek Zubrnická museální železnice, provozující malé muzeum na zastávce Zubrnice – Týniště.

Muzeum působí atraktivně zejména jako celek využívající přirozenou zástavbu, citlivě doplňovanou přenesenými stavbami, a také jedinečnou kulturní krajinu.