Dějiny Kameníčkova gruntu v datech

 

1508       Pravděpodobně první zmínka o Kameníčkově gruntu v nejstarším urbáři kanovnické prebendy.

1648       Zemřel první prokázaný majitel gruntu Jan Novák (narodil se okolo roku 1600).

1678       Ondřej (Ondra) Navrátil je uváděn v lánovém rejstříku jako majitel celolánového gruntu. Byl manželem Ludmily,

                 vdovy po Janu Novákovi.

1684       Grunt, který má celkovou výměru přibližně 23 ha, kupuje za 1750 hřiven grošů Anton (Antonín) Fiala.

1691       V obci došlo k přerozdělení pozemkové držby, tzv. narovnání rolí. Bylo vytvořeno 55 víceméně stejných

                 půllánových gruntů. Celolánový grunt Antona Fialy je přeměněn na půllánový statek.

1727       Majitelem gruntu v ceně 900 hřiven se stává bratr Antona Fialy František.

1756       Celková výměra gruntu dle tereziánského rustikálního katastru činí přibližně 13 ha.

1771       Statek získal na základě tereziánských reforem číslo popisné 54.

1774       František Fiala předává grunt svému synu Valentinovi (Valentovi).              

1793       Tomáš Květoň kupuje grunt za 1000 zlatých rýnských od svého strýce Valentina Fialy.

1799       Vyrobeno kruhadlo na zelí, nejstarší datovaný exponát obytné části Kameníčkova gruntu.

1802       Byla postavena ohradní branka mezi druhou a třetí stodolou.

                 V první polovině 19. století byly postaveny ohradní zdi.

1826       Tomáš Květoň předává grunt v ceně 1100 zlatých konvenční měny svému synu Františkovi a jeho manželce

                 Marianě, rozené Zatloukalové.

1832       Při požáru v obci vyhořela také stodola na Květonově gruntu.       

1833       Je postavena špaletová stodola u gruntu čp. 50.

1834       Při velkém požáru v obci vyhořel také grunt Františka Květoně. Od tohoto roku se na nových stavbách v obci

                 používají jako střední krytina místo došků šindele.

                 Ve čtyřicátých letech 19. století postaveny špaletové stodoly, které patřily ke statkům čp. 54, 52 a 49 (dnes jsou

                 tyto stavby součástí Hanáckého muzea v přírodě).

1847       Sedmadvacetiletý František Kameníček z Nákla kupuje grunt od Tomáše Květoně za 8000 zlatých konvenční

                 měny (celková částka byla zaplacena v roce 1853). Na základě kupní smlouvy musel nový majitel poskytnout

                 manželům Květoňovým a jejich třem dětem výměnek.

1848       Svatba Františka Kameníčka a Juliany Navrátilové ze Senice na Hané. Na základě předmanželské smlouvy se

                 stává Juliana spolumajitelkou gruntu.

1852       Manželům se narodil první syn Josef Kameníček.

1853       Umírá výměnkář František Květoň, předchozí majitel gruntu.

1855       Při velkém požáru v obci vyhořel i Kameníčkův grunt.

1862       Manželům Kameníčkovým se narodil druhý syn František.

1872       Manželům Kameníčkovým se narodil třetí syn Florián.

1875       Ve věku nedožitých pětapadesáti let tragicky zahynul spolumajitel gruntu František Kameníček st.

1876       Kameníčkův grunt je výrazně přestavěn (de facto nově postaven).

1880       Umírá výměnkářka Mariana Květoňová, manželka Františka Květoně.

1890       Svatba Františka Kameníčka s Antonií Polzerovou. Následný odchod Františka za novomanželkou do obce

                 Mrsklesy.

1891       Ve věku nedožitých šedesáti let umírá Juliana Kameníčková. O rok dříve předala grunt, který měl tehdy výměru

                 17,5 ha, svému nejstaršímu synu Josefovi.

1893       Nejmladší syn Florián se přestěhoval do obce Březolupy u Uherského Hradiště, kde začíná učit na obecní škole.

1898       V obci Březolupy proběhla svatba Floriána Kameníčka a Vilemíny Řeháčkové, dcery místního poštmistra.

1905       Manželům Floriánu a Vilemíně Kameníčkovým se narodil v Březolupech druhorozený syn Otakar (první syn Jan se

                 narodil v roce 1901).

1909       Na Kameníčkově gruntu umírá výměnkářka Marie Květoňová, dcera Františka a Mariany Květonových.

1917       Na statku žije vedle Josefa Kameníčka i dalších osm dospělých osob (bratr František s manželkou

                 a šest žen) a jedno nezletilé dítě.

1918       Celková výměra statku je 16,5 ha, z toho 11,5 ha obhospodařuje rodina Kameníčkova, zbytek pronajímá.

1921       Dle sčítání obyvatelstva žije na statku čp. 54 pět osob. Majitel Josef Kameníček, jeho bratr František

                 s manželkou, čeledín a děvečka.

1926       V olomoucké nemocnici umírá ve věku nedožitých pětasedmdesáti let svobodný a bezdětný majitel gruntu Josef

                 Kameníček.

1927       Tragická smrt bratra Josefa Kameníčka Františka,

1928       Kameníčkův grunt se stává oficiálně majetkem nejmladšího bratra Josefa Kameníčka, Floriána.

1932       Řídící učitel na škole v Bílovicích na Uherskohradišťsku Florián Kameníček odchází do penze a s manželkou se

                 stěhuje do obce Příkazy na svůj rodný grunt.

1941       Manželé Kameníčkovi musí na základě rozhodnutí německých úřadů grunt opustit. Azyl nacházejí v rodině 

                 Vacových (Příkazy, čp. 15).

1943       Statek přebírá německá rodina (původem pravděpodobně z Besarábie) a hospodaří zde až do začátku roku

                 1945, kdy utekla před sovětskou armádou.

1945       Florián Kameníček s manželkou se vrací na svůj grunt, který měl v té době celkovou výměru 15,3 ha.

1946       Umírá manželka Floriána Kameníčka Vilemína.

1949       Velká část majetku (11,2 ha) je vyvlastněna a předána vznikajícímu JZD Příkazy.

1951       Na statek přijíždí z Prahy druhorozený syn Otakar s manželkou a dvěma dětmi.

1953       Po dalších pozemkových úpravách bylo rodině Kameníčků ponecháno pouze 1,45 ha.

1957       Vě věku 85 let umírá Florián Kameníček, grunt přebírá jeho syn Otakar.

1958       Venkovská usedlost čp. 54 - tzv. Kameníčkův grunt včetně špaletové stodoly - vyhlášena kulturní památkou.

                 Kulturní ochranu získávají také ohradní zdi a tři další špaletové stodoly.

1979       Umírá Otakar Kameníček.

1980       Státem je vykoupen pozemek se špaletovou stodolou, který přináležel ke grunutu čp. 49. Postupně byly získány

                 také další stodoly, které patřily ke statkům čp. 50, 52 a 54. 

1985       V olomoucké nemocnici umírá vdova po Otakaru Kameníčkovi Emílie.

1986       Potomci po zesnulé Emílii Kameníčkové prodávají obytnou a hospodářskou část gruntu čp. 54 Státnímu ústavu

                 památkové péče a ochrany přírody, předchůdci Národního památkového ústavu.

1987       Na pozemku za statkem čp. 49 byla - na místě zchátralé stodoly - postavena nová špaletová stodola.

1990       Soubor staveb lidové architektury v Příkazích, známý též jako Hanácké skanzen, otevřen veřejnosti (expozice

                 v obytné části Kameníčkova gruntu). Prvním správcem je jmenován Boleslav Vaca.

1994       Otevřena druhá část expozice Hanáckého skanzenu (expozice v hospodářské části a ve špaletové stodole).

1995       Část obce Příkazy (včetně areálu Hanáckého skanzenu) byla vyhlášena vesnickou památkovou rezervací.

1996       Instalována panelová výstava Lidová architektura.

1999       Vybudována nová střecha nad obytnou části Kameníčkova gruntu; pokryta španělskou břidlicí.

2001       V prostoru horních sýpek umístěnana expozice Památková péče na vesnici.

2007       Kolaudace administrativní budovy v místě bývalého výměnku. 

2010       Hanácký skanzen v rámci oficiální cesty po Olomouckém kraji navštívil prezident Václav Klaus s chotí.

2014       V Hanáckém skazenu je natočen snímek Hanácká svajba.

2016       V prostorách Hanáckého skanzenu se natáčel studenský film Stojí hruška.

2018       Národní památkový ústav předává Soubor staveb lidové architektury v Příkazích (Hanácké skanzen) nově

                 vznikajícímu Národnímu muzeu v přírodě se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm. Objekt získává nový

                 oficiální název - Hanácké muzeum v přírodě.

Připravované akce

HANÁCKÉ VÁNOCE

Kameníčkův grunt
Pravá vánoční atmosféra hanáckého gruntu z přelomu 19. a 20. století; pečení vánočního cukroví, hanácké zvyky a tradice, vánoční…

Národní muzeum v přírodě

Úvodní stránka