Hanácké masopust

V sobotu 15. února 2020 se v Hanáckém muzeu v přírodě uskuteční první letošní akce - Masopust 2020. Můžete se těšit na tradiční vesnický masopustní průvod s předáním ostatkového práva, cimbálovou muziku OKYBAČA či bohatou nabídku zabijačkových specialit. Připravena je pro Vás i soutěž o nejlepší hanáckou tlačenku a jitrnici, jakou svět neviděl (kdo přinese vlastní tlačenku nebo jitrnici, může se zúčastnit klání o ceny)!

Vstupné: Dospělí 60,- Kč, děti 40,- Kč.

MASOPUST V HANÁCKÉ LIDOVÉ KULTUŘE 

Obdobím masopustu je v širším smyslu nazývána doba od svátku Tří králů (6. ledna) do Popeleční středy, která je v římskokatolickém prostředí současně také prvním dnem několikatýdenního předvelikonočního půstu. Datum konce masopustu není pevné a je odvozeno od pohyblivých svátků velikonočních. I proto masopustní sobota, která je v dnešní době z praktických důvodů volena nejčastěji jako hlavní a jediný ostatkový den, může připadnout na kterýkoliv termín mezi 31. lednem a 6. březnem. V období zimních měsíců po Vánocích se dříve na vesnicích konaly přástky, zábavy, zabijačky či svatební hostiny, protože lidé měli v čase před každoročním nástupem venkovských zemědělských prací více volného času. Díky souběhu těchto okolností tak mohlo propuknout na konci masopustu jedinečné veselí, na které se těšila celá vesnice a především dospívající chasa jakožto hlavní nositelé výročního obyčeje.

Poslední dny masopustu se na Hané nazývaly ostatky a byly vyvrcholením celého masopustního období. V průběhu staletí se na střední Moravě konec masopustu vyvinul v pozoruhodný a jedinečný soubor obyčejů, zvyklostí, zábav, her a taškařic s názvem ostatkové či hanácké právo, který je z celkového pohledu českého lidového prostředí skutečně unikátní. Podstatou celého pradávného obyčeje byla hra. Vesničtí mládenci v čele se stárkem či stárkovským výborem si od představitelů obce vymohli atributy obecního a rychtářského práva a na několik dní převzali vládu nad obcí. Organizovali nejen zábavy a soudy pod právem nad domnělými nepoctivci, ale zároveň museli zajistit muziku, občerstvení i pořádek v obci během celého třídenního období včetně masopustní obchůzky a půlnočního pochovávání basy (symbolické loučení s muzikou a začátek postního období).

Nejviditelnějším, ne však jediným, projevem celého ostatkového období na Hané byla obchůzka v maskách a převlecích po vesnici, která připadala na masopustní pondělí nebo úterý. Dle pradávné tradice nesměly masky vynechat ani jedno stavení, aby tímto způsobem zajistily celé obci v následujících měsících prosperitu a ochránily ji před zlými silami. Původním smyslem masopustní obchůzky tak bylo nejen veselí spojené s množstvím jídla a pití, ale i prosba skryté magické (nadpřirozené) moci o plodnost a hojnost úrody v novém vegetačním cyklu. Ostatky s hanáckým právem tím navazovaly a stále navazují na symboliku zděděnou protagonisty od svých předků ještě z předkřesťanského (pohanského) období.

Ostatky byly také jeden z mála výročních lidových obyčejů, které nedokázala církev (a koneckonců i vrchnost) během staletí uzpůsobit k obrazu svému a de facto je musela chtě nechtě tolerovat. Jediným výrazným úspěchem církve bylo zařazení do liturgického kalendáře a časové vymezení konání masopustu. Dříve bylo v těžkém životě prostého vesnického člověka jen málo radostných okamžiků a i přes tlaky mravokárců se tohoto světa naruby nikdy zcela nevzdal. Tento čas totiž bylo dovoleno v mezích zábavy prakticky cokoliv, co by v jiné části neprošlo a stalo se předmětem kritiky, zákazu nebo dokonce trestu. Obyčej tak měl svůj důležitý význam ve stmelování a upevňování (nejen) mezigeneračních sociálních a společenských vazeb a to bez ohledu na majetkové poměry jednotlivých obyvatel.